Leopard Rex

  František Červenka - mistr sportu

 Každý český kynolog by měl při vyslovení jeho  jména ihned pocítit velkou úctu k nejúspěšnějšímu kynologovi naší historie. Bohužel tomu tak není,protože rádi zapomínáme a nevážíme si lidí,kteří hodně dokázali a nejen pro sebe samého,ale především pro celou naši českou kynologii.Výčtem Františkových úspěchů se to pokusím - alespoň částečně - napravit i když jsem si plně vědom skutečnosti,že nikdy dostatečně nevystihnu jeho osobnost.

 František Červenka se narodil 3.12.1926 v  Plzni - Štěnovicích a zemřel 11.9.2014.

Pejskařit začal na plzeňské Goldschneidrovce v r.1950.Začínal s Bojem z Městského polesí (o:Klam z Duboveského zámku - Alf v.Piadestamm - Trude v.Jungfernsprung -  M:Astra z Náměstí - Cid ze Žáků - Biana z Monte Carla ) Boj se narodil 26.7.1950 a měl složené zkoušky ZV III,OP II,SP II.Se svými psy měl vždy složené vrcholové zkoušky a celkový počet jím složených zkoušek je jen velmi těžko dohledatelný.Se svými psy absolvoval celou řadu těžkých soutěží - zvláště s Bojem - a vždy se umisťoval na předních místech.Jeho největšími úspěchybyly:                                                            

    1953 - MR - všestranný vítěz,

    1954 - MR - všestranný vítěz,

    1955 - MR - všestranný vítěz + vítěz obrany

    1956 - MR - všestranný vítěz + vítěz obrany

    1957 - MR - všestranný vítěz 

    1958 - MR - 2.místo ( o 1.bod za Oskarem Maruškou)

     1959 - MR - všestranný vítěz

     1966 - MR - vítěz stopařů s Arnem z Labského ramene

       1959 - ME - Lucembursko 5.místo ( Oskar Maruška 6.místo)                                                              1968 - ME - Mannheim 4.místo s Arnem z Labského ramene                                                              1986 - ME - Hradec Králové 6.místo s Exi Ku-Jan

      2x se zúčastnil ME jako trenér stát.družstva,2x jako rozhodčí

Od r. 1955  působil jako rozhodčí pro výkon a od r.1973 jako mezinárodní rozhodčí.Mnoho let vykonával funkci předsedy výcvikové komise.Mnohokrát působil na MR jako hlavní rozhodčí.V roce 1987 byl Františkovi Červenkovi po zásluze udělen titul Mistr sportu.                                         Za poskytnutí těchto informací děkuji Honzovi Dubovému.

Mně osobně František vždy imponoval ( krom jiného ) svým přístupem ke svým psům.Nepamatuji se,že by někdy obchodoval se psy.Nikdy neprodal pro finanční zisk špičkově vycvičeného psa.Pokud si pamatuji,tak si vždy bral štěně,dosáhl s ním vrcholových zkoušek a pokaždé u něho jeho psi dožili. 

       František Červenka byl nekorunovaným králem naší kynologie .                                                                                                                                                             

           Václav  Lerch

  Další z řady významných kynologů z přelomu padesátých a šedesátých let minulého století.Kdyby existovala v ěském klubu NO          Síň slávy ( a existovat by měla),tak vedle významných osobností české kynologie jako byli Fr.Červenka,Václav Schober,Dr.Vilém Eis,Karel Všolek,Karel Martínek,Jaroslav Duben a celá řada dalších,tak zcela určitě mezi ně patří Václav Lerch a jeho chovatelská stanice z Diny. Ve své době jeho chovatelská stanice patřila mezi naši špičku a v r.1961 vyhlášena za  nejlepší chovatelskou stanici v ČR. A právem ! Posuďte sami.Několik vítězů Krajských a také celostátní výstavy.Přední místa na mezinárodních výstavách ( Polsko,Rakousko),výběrové třídy.Velkou předností jeho odchovů byly výborné povahy s velkou chutí do práce.Důkazem je velké množství vrcholových zkoušek,účasti na MR - Mistr republiky ČR Hero z Diny s Josefem Čmejlou.Vynikající byla Herma z Diny.Tato špičková lavinová fena 2x vyhrála srovnávací lavinové soutěže v Rakousku a Švýcarsku ( potom už ji nezvali).Nalezla a tak zachránila několik lidí zasypaných lavinou.

Václav Lerch se narodil 29.12.1933.Svého prvního psa - vlastně fenu bez PP měl ve svých 13.letech.Jeho první fena s PP byla Dina ze Staré skalky ( Arik z Hory obětavé - Blanka z Kryštofova údolí). S ní měl složené ZV 2,OP 1.Kynologii měl  (a stále má) rád a tak prošel  celou řadou funkcí a to jak chovatelských ( OPCH),tak výcvikových.Patřil ke špičkovým figurantům a proto byl nasazován nejen na významných soutěžích,ale i na bonitacích. I dnes se živě zajímá o kynologické dění a samozřejmě má také fenu i když již jen pro radost. 

                                   Václav Lerch je velkou osobností naší kynologie.      

 Požádal jsem Mirka Melichara o napsání vzpomínky na vynikajícího kynologa a skvělého člověka Jaroslava Hnízdila,protože jej znal mnohem déle a hlavně lépe než-li já.Jsem moc rád,že mému přání vyhověl a tak vám jeho vzpomínku předkládám.

         Vzpomínka na Jaroslava Hnízdila   

 Jarda Hnízdil začal s pejskařinou v r.1950 ( to ve svých 31 letech) v Berounské organizaci.Mimo několika let,kdy byl členem v Radotíně,byl stále až do své smrti členem v berounské organizaci.Zemřel v červnu 2002 ve věku 88 let.     

  Myslím,že v naší republice ještě žádný pejskař nemá tolik účastí  na vrcholových kynologických akcí,jako je MR,nebo mezistátní utkání ( v té době ještě MS,nebo ME nebylo),jako měl on.Za dobu své aktivní kynologické činnosti pomohl svými zkušenostmi celé řadě kynologů vycvičit jejich psy a celá řada z těch,kterým pomáhal se dostala se svými psy při mistrovských soutěžích na stopně nejvyšší.Namátkou mohu jmenovat Zdeňka Babora,Bohouše Mráčka,Jardu Hasmana.A to jsou pouze pejskaři z Berouna.On ale pomáhal i celé řadě pejskařů z jiných kynologických organizací.Do Strádonic,kde Jarda bydlel se na treninky jezdilo a cvičilo stále.Nesmí také zapomenout na Jardovu manželku - Annu Hnízdilovou,která jej v pejskařině podporovala a sama také úspěšně cvičila - i ona byla se svým psem účastnicí MR.

Jarda byl také jedním ze zakládajících členů Záchranné brigády kynologů.Nyní to je samostatný Svaz záchranných brigád kynologů pod vedením Vládi Kuchty,také jednoho ze zakládajících členů tohoto svazu.

Jarda byl nejenom cvičícím kynologem,ale také aktivním rizhodčím výkonu.Pejskařina byla jeho životem a té také podřídil vše a zůstal jí věrný až do konce svého života.Rádi na něho vzpomínáme a velice často nám jeho přítomnost chybí.Za všechny pejskaře,kteří Jardu Hnízdila znali a měli rádi                         Mirek Melichar                                                                                                                  

                                                Pavel Brožek       

Požádal jsem pana ing.Karla Hartla aby napsal vzpomínku na Pavla Brožka a současně jsem požádal pana Jana Stibůrka o souhlas uvést na mých stránkách jeho vzpomínku.Oba dva mně vyhověli za což jim moc děkuji.

    Pavel Brožek se narodil v r.1914 a zemřel r. 1988.Chovem německých ovčáků se začal zabývat ve svých 16 letech.Velmi brzy se seznámil s významným kynologem Dr. Vilémem Eisem se kterým spolupracovalpo celý život na zkvalitnění zejména povahy německého ovčáka.Jako chovatel odchoval 52 vrhů a složil 72 zkoušek z výkonu převážně se psy a fenami ze svého chovu.Byl nejen dlouholetým poradcem chovu a posuzovatelem exteriéru,ale i rozhodčím pro výkon. Své poznatky často publikoval v kynologickém časopise a pouze oslepnutí v posledních 3 letech jeho života mu znemožnilo dokončit knižní zpracování svých bohatých kynologických zkušeností. Svými výsledky v chovu a výcviku NO se řadí mezi významné české kynology na které bychom neměli zapomínat.

                                     ing. Karel Hartl

  Vandal,Coural,Drnda,Makal,Runda,Rumpál - jména německých ovčáků,která byla s dlouhou jiných - podobných - před jménem chovatelské stanice - Bropa .Od roku 1942 to byla chovatelská stanice mého přítele,i když o mnoho let staršího -           Pavla Brožka.  Nikdy jsme spolu nemluvili o tom,jak s chovem NO začínal.CHovatelskou stanici si nechal zaregistrovat ve zmíněném roce a těžce nesl,že Karel Všolek ji měl - tedy chov.st. Astoria - o dva roky dříve.Často se o tom jako starší páni dohadovali.Dohadovali,ale se vzájemným respektem,laskavým nadhledem,přestože byli oba tak rozdílní.Pavel byl po válce  určitý čas v České Kamenici.Tehdy to bylo "hnízdo ovčáčkářů",kterým "vládl" Dr Vilém Eis.Pavel k němu získal nesmírný obdiv.Ostatně nebyl sám a dr.Eis si to zasloužil.Do Kamenice se sjížděla řada lidí kolem NO.Pavel ctil názory  dr.Eise až do smrti.Zásadně platilo,že "....líbivý vzhled je žádoucí,ale nesmí být v žádném případě na úkor práceschopnosti.  To platilo v době,kdy se obě strany - exteriér i povahu snažili chovatelé udržet va vzájemně vyrovnané míře.Mělo by to platit stále.Odpovědnost vůči plemenu se vytrácí.                                     Pavel Brožek se po vzpomínaném pobytu v České Kamenici vrátil do Prahy.Odchoval celou řadu vrhů,prošel mnoha funkcemi.I když svůj zájem věnoval spíše "povaze " a výcviku přesto byl několik let i rozhodčím pro zevnějšek.Byl posuzovatelem dosti svérázným.Přestože se v exteriéru i anatomii dokonale vyznal,razil heslo,že tomu co hodnotí,musí rozumět "atomový fyzik i babička z chudobince".Proto se nerad uchyloval k příliš odborným termínům.V časopise Kynologie bývala rubrika - ze zápisníku rozhodčího. V podstatě se jednalo o výsledky a posudky z výstav.Ty Pavlovy byly na první pohled zřejmé,aniž by bylo třeba hledat popis. (Kuni aus Eisen mne svým zjevem upoutala už při příchodu na výstavu.Bohužel po nástupu do kruhu se na ní vše houpalo a házelo vinou nadměrné tloušťky ....). Dokázal vždy mluvit přímo a nic neobaloval do alibistických frází.Byl takový i v osobním životě.

                                                     Jan  Golombek

   Narozen 9.7.1934             zemřel 22.1.2015

 Mé přátelství s Honzou trvalo od 11.5.1977 - když přijel se svými kamarády krýt svou Děvu Opavská sopka mým Castorem z Dubnova dvora - až do jeho smrti.Vždy jsem byl moc rád,když se u mne zastavil,ať už cestou na dovolenou,nebo na naši klubovou výstavu.Později jsem jej velmi rád  navštěvoval u něj doma i když nyní s odstupem času je mi líto,že to bylo tak málo.

 Velmi jsem ho obdivoval pro jeho velkou životní vitalitu a optimismus.Skutečnost,že ve své tříkolce zvané „hadrák“ a později v Trabantu jezdil přes celé Německo za svými sestrami je více než-li obdivuhodná.Já jsem s ním tu cestu jel,když jsme jeli na Světovou výstavu NO do Duisburgu v r.1987 a můj obdiv k němu nabyl ještě větší rozměr.Musím říci,že mne moc potěšilo,když jsem se dozvěděl že našel novou životní partnerku.Po dřívější zkušenosti se velice obával dalšího zklamání.Zbytečně!Také o tom jsme hodně mluvili.Byl jsem nesmírně potěšený,když jsem se dozvěděl,že se oženil a později,že čeká potomka.Narodila se mu dcerka a byl velmi šťastný.Moc jsem mu to přál.

Naše kynologické i lidské diskuse mívaly občas velmi bouřlivý průběh.Byl velmi přímý – žádný diplomat.Moc se mi to líbilo a taky jsem jej nešetřil jako on nešetřil mne..Byly to moc hezké chvíle.Měl velmi mnoho opravdových přátel a občas bylo u něj doma velmi živo.

Měl velké kynologické vědomosti a zkušenosti a také se o ně vždy ochotně podělil.I přes svůj pohybový hendikep se se svou ženou (ta se věnovala výcviku) dál choval NO.Byl velmi obdivuhodný a já ho měl moc rád. Bude mi moc chybět.